5 věcí? Spíš aktivit. Jsem díky Covidu a věku (těsně za tím středním) už několik měsíců bez práce a žena v domácnosti. Po první době, kdy jsem jen seděla, zírala do zdi nebo na stupidní seriály v televizi, mi došlo, že takhle to nejde. Navíc mě nakopl článek v nejmenovaném časopise, který mi v některých věcech mluvil přímo z duše. Tak se s vámi chci o ty své „věci“ podělit.
Mých 5 věcí
Věc první – každé ráno ustelu
To přebírám doslova z článku. Zní to triviálně, ale teď, když jsem výhradně doma, zjišťuji, jak je to důležité. Neustlaná postel v místnosti ve mně po celý den vyvolává pocit rozmrzelé nespokojenosti, rezignace, že to je stejně jedno. Ne, není to jedno. Když se přiměju natřást polštáře, narovnat peřinu, a dokonce natáhnout zpět prostěradlo do správné polohy, vím, že večer se do té postele budu víc těšit. A hlavně mám hned na začátku dne pocit, že jsem něco udělala pro zlepšení toho dne.
Věc druhá – dělám něco, co má smysl
Opět jsem převzala něco od autorky článku. Když se po čase můj svět zase poskládal dohromady, začala jsem psát. Pustila jsem se do psaní příběhů. První jsem napsala příběhy, které jsem zažila s mojí dcerou od jejího narození po její svatbu. Je z toho díky spolupráci se švagrem knížka, kterou mám schovanou pro dceru pod stromeček. Tak píšu dál, pro sebe, pro vás. Což je pro mě momentálně ten nejlepší způsob, jak být šťastnější. I když mi to občas nejde, psaní mi dodává pocit smyslu každého dne.
Totéž platí i pro rukodělné práce, znovu jsem se vrátila k výtvarničení. Dělám šperky, voňavé košíčky, teď aktuálně jsem dělala koláže z podzimního barevného listí. Poprvé. Každý hotový kousek pohladím a je mi fajn.
Věc třetí – čtu a prohlížím staré fotky
Za celou dobu, co jsem doma, jsem přečetla tolik knížek, jako asi ne za celý život. Je v nich spousta moudrosti, a hlavně u toho čtení musíte nad textem přemýšlet a nemyslíte na pitomosti.
A fotky, no trochu to souvisí s mým psaním příběhů. Listuju v albech, v galerii v PC a vždycky si připomenu, co pěkného za tou fotkou bylo. Někdy z toho vyskočí i téma na další příběh. V každém případě je to o klidu a pohodě, někdy se přistihnu, že se u toho usmívám, když si ty situace vybavuji.
Věc čtvrtá – pohyb
No autorka článku doporučuje běhání. Jsem od přírody na sport levá, kromě lyžování mně nikdy žádný sport nebavil a běh jsem z duše nenáviděla. Asi to souviselo i s mojí nadváhou v dětství, kdy jsem v rámci tělesné výchovy byla nucena běhat a šplhat. Běh je pro mě jenom funění, pocení a vztek a používám běh jen v případech ohrožení života.
Ale mám pejska, kterému důvěrně říkáme „autista“. Má své pevně dané rituály a někdy ho podezříváme, že má v sobě zabudovaný budík, rentgen nic neprokázal, bohužel. V praxi to znamená, že do vás v 6.00 ráno strčí čumák, když nereagujete a děláte, že spíte, strká opakovaně a doprovází kvílením. Tak vstanete a přesvědčujete ho, že je ještě brzo. Pravidelně v 6.15 ulehne a blaženě usne, protože svůj ranní úkol splnil – vytáhl vás z postele. V 7.00 se probudí, protáhne, a jako co tady sedíš u kafe, jdeme ven lítat. Tak se tedy obléknete a radostně skákajícího evidentně definitivně probuzeného psíka vyženete ven. Následuje minimálně 30 minut lítání, čuchání (čte ranní zprávy od kamarádů), čekáte na bobek, kdy to na vás zkouší, vyšpulí zadek (tak už snad to bude a můžeme jít domů), pak si to rozmyslí, protože našel novou zprávu od Beníka, Ferdíka, Aronka atd. Vy se ještě potácíte a usínáte za pochodu. Ale nakonec vás procházka probere a radostně vítáte bobek a běžícího šťastného psíka. Totéž se opakuje v poledne, jen bez buzení paničky. Celkově je to radost a pohyb tedy skutečně máte.
5 věcí: Věc pátá – plánuju
To myslím naprosto vážně. Do kalendáře si zadávám všechny věci, které chci udělat, včetně takových jako „Vyžehlit prádlo“, „Uvařit na víkend segedínský guláš“, „Nakoupit na víkend“, „Koupit psovi kapsičky“, „Upéct linecké a rohlíčky“, „Zaplatit mobil“. A vždy si dám upozornění den předem. Zní to možná šíleně, ale jdu spát s tím, že vím, co budu druhý den dělat. Ovšem základem úspěchu je taky plán plnit. Jinak padáte do prokrastinace (výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů, zejména těch nepříjemných, na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví.) a tím do další nespokojenosti a deprese. Ovšem splnění plánu vede k pocitu uspokojení asi jako ustlat postel.
Můžete zkusit 5 věcí, které fungují mně. Ale hlavní věc je ta, že i když jste doma, neznamená to, že jste k ničemu! Takže, mějte se rády a užívejte si času, který máte k dispozici!
Připravila pro Vás Petra
