Asertivita je známé slovo. Jedná se o specifický soubor efektivních komunikačních způsobů, které můžete s úspěchem uplatnit v práci i ve svém osobním životě. Nicméně užívání asertivních technik má i svá úskalí, na která je potřeba dát si pozor.
S Janou Neusarovou už jste se měly možnost seznámit v minulém článku Jana Neusarová, Ph.D. Asertivita I. Jana pracuje jako vysokoškolská pedagožka na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze a její dnešní příspěvek se týká právě asertivních práv a zkušeností s jejich aplikací.
Na tomto místě se hodí připomenout asertivní práva, která máte k dispozici a která můžete uplatňovat během komunikace.
Asertivita a asertivní práva
1) máte právo sama posuzovat své vlastní chování,
2) nemusíte nabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující vaše chování,
3) sama posuzujete, nakolik jste odpovědná za řešení problémů druhých lidí,
4) máte právo změnit svůj názor,
5) můžete dělat chyby, ale musíte za ně nést zodpovědnost,
6) smíte říci: „já nevím“,
7) máte právo být nezávislá na dobré vůli ostatních,
8) máte právo dělat nelogická rozhodnutí,
9) vždy můžete říci: „já ti nerozumím“, a také vždy můžete mít jinou představu než druhý,
10) máte právo říci: „je mi to jedno“.
Asertivní práva vás zplnomocňují, protože jejich užíváním se stáváte kompetentním partnerem v komunikaci, podporují vaše sebevědomí, sebeúctu a dá se říci, že lidská práva obecně. Ze sdělení lidí, kteří si asertivním výcvikem prošli nebo ho sami lektorují, ale i ze studia odborné literatury k tomuto tématu, však vyplývá, že asertivita se nedá aplikovat vždy.
Na otázku: „Jaké máte zkušenosti s uplatněním asertivity?“ od studentů dálkového studia, kteří kurzem asertivity prošli v rámci své pracovní branže, zaznělo následující: „Osobně asertivitu uplatňuji občas, ale mí kolegové – obchodníci, kteří kurzem prošli také, zjistili, že v praxi se pak nedala použít.“
Na otázku: „Z jakého důvodu? a „Mohl/a byste to více přiblížit?“ zaznělo: „Kolegové uplatňovali asertivitu i tam, kde to nebylo na místě, na každou situaci užili větu nebo techniku, která sice podporovala jejich zájmy a cíle, ale ničila vztahy s klienty a kolegy v práci. Výsledek byl destruktivní.“
Asertivita jako nepřítel blízkých vztahů?
Podobnou zkušenost zaznamenávají i některé manželky manažerů, kteří mají trénink asertivity za sebou a asertivitu používají běžně a všude. Na internetu lze nalézt výpovědi žen, kterým se manžel „změnil před očima“ při užívání asertivních technik nebo technik pozitivního myšlení.
Osobnost manžela po absolvovaném tréninku ženy nepoznávaly, snaha o vstřícnost a empatii, a s tím související manželský či partnerský dialog, byl ten tam. Z komunikace se stala soutěž, jakou formulaci z asertivních doporučení použít, bez ohledu na to, jak to zapůsobí na rodinnou atmosféru, vztahy partnerské, rodičovské, sousedské či přátelské.
Z užitečných technik se pak často stává zbraň v boji „kdo z koho“ i doma nebo v sousedství… Není třeba zdůrazňovat, že na rodinné klima má takové chování neblahé účinky a že špatně a nezrale pochopená asertivita se stává spíše agresivním nástrojem v komunikaci.
Asertivita je rozhodnutí
Nepsaným jedenáctým asertivním právem je tedy i to, že se člověk má právo rozhodnout o tom, zda bude jednat asertivně či ne, v té které situaci. Někdy se z citových, etických či taktických důvodů můžeme projevit neasertivně, záleží na nás, ale asertivní reakce není vždy ta pravá (respektive zdravá).
Svých asertivních práv tak můžete, ale nemusíte vždy využít. Platí zde přísloví „dobrý sluha, špatný pán“. Je potřeba si uvědomit, že žádná teorie, kurz či trénink nemají dogmatickou platnost, a vždy záleží na určitém sociálně-kulturním kontextu, na typu lidí, kteří komunikují, na čase a místě, kde se komunikace odehrává a podobně.
Asertivita vás může inspirovat, může vás obohatit, ale způsob a forma jejího užití je plnou zodpovědností i svobodou každého člověka.
Nicméně záleží i na typu osobnosti. Na téma Přiléhavost užití asertivity podle typu osobnosti se můžete těšit v dalším pokračování našeho asertivního povídání.
