Gesta podle příruček? Ne! CIA radí

Gesta podle příruček? Ne! CIA radí

Gesta, mimika, neverbální komunikace… kolik jen knih a příruček bylo na toto téma sepsáno?  Od vrcholových manažerů po prodavače v obchodě se požadovalo, aby uměli přesně číst mezi řádky a vnímat a správně číst gesta. Jenže… Kolik z toho, co najdete v příslušných manuálech je pravda? Co když má určité chování úplně jiné příčiny?

Jak na problematiku nahlížejí experti z CIA? Možná bychom se od nich měly něco naučit. Minimálně to, že věci se často zdají něčím jiným, než by měly být.

Dnešní neverbální komunikace a její výklad. Všechno špatně!

Veškerá mimoslovní komunikace se stala v posledních desetiletích hitem a základem pro úspěšnou komunikaci mezi lidmi. Povinným školením prošli snad všichni zaměstnanci firem, od vrcholových manažerů pro pracovníky v přímém kontaktu s koncovými klienty. Předpokládalo se, že nyní již všichni umíme odhalit podvodné jednání, aniž by druhý vůbec něco řekl.

A teď se smiřte s tím, že v reálu to tak nefunguje. Experti CIA říkají, že nonverbální komunikace tak, jak je dnes všeobecně chápána, je z jejich zkušeností v praxi nepoužitelná. Proč?

Oční kontakt

Pokud se kteréhokoli člověka zeptáte, co považuje za hlavní znak podvodného jednání, pravděpodobně vám odpoví, že je to špatný oční kontakt. Většina by vám nebyla schopná vysvětlit, jaké je spojení mezi očním kontaktem a podvodným chováním, prostě to tak je. Nějakým způsobem se z tohoto spojení stal obecně přijímaný a samozřejmě platný fakt.

Nevěřte tomu.

Jistě, špatný oční kontakt může být v mnoha situacích neslušný, ale je závislý na příliš mnoha proměnných. Například je závislý na kulturních normách.

Podívejme se na to, co všechno může znamenat prosté odvrácení zraku. Je to opravdu v tu chvíli přesně ta reakce, která odhaluje, že dotyčný člověk lže? Možná je jen úzkostný a obecně se ve svém životě lidem dívá do očí málo. Cítí se nepohodlně a v daný okamžik si třeba uvědomí, že má žízeň a že je vlastně rozhovor či pohovor už příliš dlouhý? Nebo tu chybí „společenská obratnost“?

Uzavřený postoj

Myšlenka, že uzavřený postoj patří mezi klamající gesta, má určitou logiku. Rozhodně vyjadřuje nespolupráci, uzavřenost. Jenže. Stojí nebo sedí člověk v uzavřené pozici proto, že chce lhát nebo proto, že je mu chladno? Nebo se tak prostě jen cítí pohodlněji? Nikdy, opravdu nikdy nesmíme interpretovat žádné chování, pokud neznáme jeho příčinu.

Nervozita

Člověk, který lže, bývá skutečně nervózní, tedy pokud se nejedná o skutečného psychopata. Jenže příčiny nervozity opět můžeme pouze odhadovat. Člověk může být vystresovaný už jen situací, kdy je „vyslýchán“ nadřízeným nebo se dokonce dostane například do kontaktu s policí. Nebo má psychické potíže, které se projevují zvýšenou úzkostností a nervozitou?

Odpověď, která předbíhá

Reagovat na otázku dřív, než ji tazatel dokončil, bývá považováno za téměř 100 % potvrzení lží. Jenže (opět s odvoláním na zkušenosti agentů CIA) se jedná o chování, které najdeme u lidí pravdomluvných i u lhářů v poměru 50 : 50. takže nevypovídá vůbec nic. Liší se jen důvody takového chování. Pravdomluvný člověk se nemůže dočkat, až bude mít prostor vše vysvětlit a o svých odpovědích předem nepřemýšlí.

Naopak člověk, který lže, už má vykonstruovanou perfektní verzi s předem připravenými odpověďmi a mluví rychle proto, že chce mít nepříjemnou situaci za sebou co nejdřív.

Červenání se a poposedávání na místě

Gesta, nebo spíše bezděčné projevy, o kterých je řeč, se týkají právě většinou toho, co jen těžko ovlivníme vůlí, proto se také tomuto chování začala připisovat taková důležitost. Červenání se obvykle znamená stud, ale zásadně jej ovlivňuje také teplota v místnosti, „návaly“ spojené s klimaktériem či jinými zdravotními stavy, s užíváním léků nebo prosté rozpaky. A stejné je to s neklidem při sezení. Když se kolem sebe rozhlédnete při některé z porad či nudných prezentací, schválně si všimněte, kolik lidí je neklidných a poposedává. A to zrovna v této situaci nelžou na víc než 100 %!

Zaťaté ruce

Zejména toto gesto je spojováno se lží a zatajováním. Člověk je tak vyděšený, že si ani neuvědomuje, jakou silou k sobě ruce tiskne. Ale proč je vyděšený? Proto, že se snaží něco tajit?

Za průkazné můžeme ovšem považovat, pokud k zatnutí rukou dojde v důsledku nějakého podnětu nebo otázky. Tam už vypovídá zcela jasně o tom, že se něco děje.

Takže z celé škály podezřelých gest nám vyšlo jedno, a i to pouze na půl. A to jsem ani nezmínila naše předsudky a představy, jak se mají lidé chovat, například kdy by „správně“ měli cítit hanbu, kdy opravdovou lítost nebo kdy je na místě upřímná zlost. Kde naopak takové emoce chybí, opět vzniká podezření, že člověk nehraje férovou hru.

Zkrátka, bez ohledu na velkoformátové knihy s krásnými fotografiemi přesvědčivých gest musíme být obezřetní a chtě nechtě tyto informace brát s rezervou. Člověk je přeci jen ještě o dost složitější bytost.

A tak, bohužel, zůstáváme stále vtaženy do bludného kruhu hry na lháře a stále nevíme, kdy, jak a zda vůbec mohou gesta lháře odhalit.

gesta