Hvězda komunistické architektury

Hvězda komunistické architektury

Hvězda komunistické architektury určitě není pouze jedna. Už jenom Praha 6 je prodchnuta pozůstatky doby, kdy u nás pobývali ruští vojáci i papaláši tehdejšího Sovětského svazu. Místní architektura se v mnohém přizpůsobila právě velikášství ruských duší.

Nejzajímavější ovšem zůstává Hotel International. Nenáviděný a zatracovaný, vždy však jedinečný a obdivuhodný a skrývající nadčasové umělecké klenoty. A i přes své naddimenzované prostory dokáže současným návštěvníkům poskytnout maximální komfort, moderní vybavení a perfektní služby špičkového hotelu s mnoha hvězdičkami.

Hotelu International od nepaměti patří ale pouze hvězda jediná. Symbol komunismu na špici hotelu zářící do prostoru a viditelný na dálku.

Příběh

Mnoho staveb má svůj příběh. A patří mezi ně i některé monumenty socialistického realismu. Příběh pražského hotelu International je nejen pravdivý, ale též zajímavý. Začíná v 50. letech 20. století. Československo, v té době pevně zaklíněné v sovětském bloku, si oficiálně velmi zdárně vedlo pod vlivem komunistické propagandy. Ohromující a pompézní stavba měla ambice stát se jedním ze symbolů tehdejší republiky, ovšem nikoli z popudu ministra kultury, ale ministra obrany Alexeje Čepičky.

A tak kolektiv pracovníků Vojenského projektového ústavu předložil první plány hotelové stavby. 

Vítejme bratry

Do Československa v té době přijížděla řada sovětských delegací, prominentů a poradců, pro které neexistovalo ubytování na odpovídající úrovni.

Projekt tím pádem začal nabýval na důležitosti a rostla i nabubřelost a náročnost, které se zřetelně otiskly do vnější i vnitřní podoby budovy.  

Vznikla stavba, jak ji známe – tři samostatné části se dvěma symetrickými křídly, která jsou spojena centrální částí s ústřední věží. V postranních křídlech byly plánovány malé garsoniéry pro důstojníky, centrální část měla sloužit jako neveřejný luxusní hotel pro zástupce sovětské garnitury a prominentní vojenské šarže.

Hvězda komunistické architektury přesně odráží absurditu doby. Velkorysost projektu, který se navíc ukázal i pro hosty ze Sovětského svazu naddimenzovaný, předpokládala, že otevření hotelu se zúčastní i sám generalissimus Stalin. Aby na centrálním schodišti mohlo ve špalíru nastoupit všech tehdejších čtyřiačtyřicet československých generálů, musely být k již postavenému schodišti přidány dva stupně navíc. To znamenalo významné stavební komplikace a konečnou změnu výškové úrovně celé střední části objektu.

Projekt hotelu vzbuzoval pro svůj politický podtext od počátku skryté opovržení. Jeho dekorativní historizující podoba v duchu socialistického realismu získala jako architektonický směr punc zavrženíhodné úchylky, přestože urbanismus tehdejší doby byl na vysoké a dodnes mnohdy nepřekonané úrovni.

Pro stvoření jedinečného interiéru hotelu byl vybrán renesanční sloh, který byl politickými ideology označován za pokrokový, a přitom blízký ideálům lidu.

60 let skrývaných pokladů

Vnější podoba hotelu je ze stylového hlediska dodnes předmětem diskusí a rozepří. Úplně jiná situace ovšem nastává v případě hotelového interiéru. Na první pohled jde i zde o přehnaný monumentalismus, ale při bližším pohledu se začnou objevovat skutečné umělecké skvosty.

Velkoryse pojaté prostory vstupní haly a schodiště doplňuje štuková a malovaná výzdoba stropů, mramorové obklady sloupů a výtvarná díla na stěnách, která navozují zajímavý dojem palácového interiéru. Ale co víc! Na výzdobě interiérů se podílela řada skutečně významných, nikoliv pouze politicky preferovaných umělců, mezi něž patřila jména jako Cyril Bouda nebo Max Švabinský.

Nejprogresivnější části vnitřní výzdoby nepochybně tvoří práce z kovu a skla. Vysokou úroveň kovoliteckých prací a uměleckého kovářství můžete obdivovat v podobě originálně zdobeného zábradlí schodiště či nejrůznějších mříží, klik a kliček.

Skleněné vitráže a reliéfy nebo skleněné panely s národními motivy dodnes fascinují svou nadčasovostí a dokonalým zpracováním.

Dech krásy a nostalgie

Nejkrásnějším vnitřním prvkem ale asi zůstane celonástěnná mozaika vytvořená podle návrhu Maxe Švabinského. Jejím hlavním motivem je pestrobarevné kytice, která skvěle korunuje točité schodiště vedoucí do zimní zahrady v posledním patře zasklené arkádové věžičky.

Jedinečné dílo, které veřejnost neměla, a stále ještě nemá na seznamu toho, co skutečně stojí za vidění!