Léčitelství? Dnes je na nás kladeno spousta nároků a jsme zavaleny spoustou podnětů, co pro své drahé udělat, jak zlepšit jejich zdraví a možná i svoje, nejlépe přírodní cestou. No jsem normální ženská a některé rady i používám. Nejsem léčitelka, nezalívám si ráno hromadu bylinek a už vůbec do toho nenutím okolí. Je pravda, že snídám ovesnou kaši s ovocem, ale jen proto, že mi chutná. Ale někdy přírodní léčitelství plus širší zdravověda k něčemu vedou. Chci vám poslat pár příběhů, které v sobě nesou i něco pro pobavení.
Aplikace přírodního léčitelství a zdravověda v praxi
Začnu po pořádku. Moje holčička (dnes mladá paní) trpěla na neustálé kašle. Už jsem byla zoufalá, lékaři stále opakovali antibiotika. Až jsem se někde dočetla, že na kašel je výborná naložená nakrájená cibule v cukru, kterou necháte 2 – 3 dny louhovat v chladu, aby nezkvasila, výsledný sirup slijete a podáváte lžičku 3x denně. Tak jsem nakrájela cibuli, zasypala cukrem a dala do lednice. Pár týdnů to skvěle fungovalo, holčičce kupodivu sirup chutnal a ochotně ho polykala. I výsledek byl pozitivní, kašlala míň a míň.
Ovšem nastal den, kdy jsem opět založila čerstvě na nový sirup a vyrazila jsem s holčičkou na návštěvu k babičce. Po návratu domů jsme objevili tatínka, který přišel dřív z práce a tvářil se velmi podivně. Když jsem zdecimovala holčičku, optala jsem se zdvořile, co se děje. Odpověď: „No víš nechci tě nějak naštvat, ale asi bys měla občas kontrolovat ledničku. Byla tam nakrájená cibule a asi byla už špatná. Dal jsem si jí na tlačenku, bylo to hnusný a takový sladký.“ Smála jsem se několik minut, než jsem mu oznámila, že sežral holčičce léčebný prostředek proti kašli.
Přírodní léčitelství stále v kurzu
Dalším objektem mého přírodního léčení byla (jak jinak) opět holčička. Odjely jsme na týden na chatu, že si užijeme sluníčka a léta. Navíc jsem sebou vzala i svého bratra, v té době 15letého.
Druhý den začal skvěle a skvěle skončil. Ráno mi holčička oznámila, že jí bolí krček a opravdu nebude jíst. Hm. Co teplota? Byla celkem vysoká. Tak co teď? Dala jsem Pressnitzův obklad. Bratra jsem nakrmila a pro jistotu vyslala na cyklostezku, aby si prohlédl okolí (byl alergik a každá viróza ho oslabovala). Dostal přesné instrukce, kudy, kam má jet a kdy se má vrátit. Hlavně nevymýšlet kraviny.
Teplota holčičky stoupala, bolesti v krčku taky – takže asi spíš angína. Asi bude potřeba lékaře. Jediné štěstí bylo, že jsem v té době pracovala u nejmenovaného operátora, kdy vybavení mobilním telefonem byla povinnost pro marketing firmy. Podotýkám, že to bylo v pravěku, kdy mobil byla cihla o váze 1,5 kg a pokrytí signálem bylo velmi omezené, pokud bylo vůbec. Tak jsem ukonejšila holčičku, že hned přijdu, vzala jsem cihlu a přimontovala anténu zvanou „krysí ocas“ (délka cca 20 cm) a vydala jsem se hledat signál. Musím říct, že pro babičky, sedící na lavičce před konzumem na návsi, jsem díky tomu, že jsem lezla na lípu a mávala čímsi do všech světových stran, jsem byla opravdu zjevení, něco jako UFO.
No podařilo se mi spojit s pohotovostí. Paní doktorce jsem vylíčila stav holčičky. Dala mi dobrou radu:“Obložte krk měkkým tvarohem a přesto dejte ještě Pressnitz, to to vytáhne. A na čelo, ruce a nohy jí dejte studené obklady s octem, to srazí teplotu. Opakovaně oboje měňte. Kdyby se to nelepšilo, volejte.“
Zabralo to!
Zabralo, holčičce se ulevilo. Do toho se vrátil uřícený bratr s tím, že se byl koupat v řece, bylo to super, akorát někde nechal mikinu. Bezva, uřítit se nesmí, a už vůbec ne uřícený se koupat v ledové vodě. Tak jsem bratra internovala v jiné místnosti, zabalila do deky, uvařila aspoň bujón z kostky, který jsem do něho nalila. Vypáčila jsem z něho, kde tak asi mohl tu mikinu nechat. Potom co oba usnuli, jsem vzala kolo a objela trasu, mikina se našla.
Druhý den ráno byli oba jako rybičky, mně bolel krček a měla jsem teplotu. Tak jsem použila všechny rady paní doktorky, obložila jsem se tvarohem, namazala si nohy a ruce vodou s octem, holčičku i bratra jsem vykázala na zahradu pod trestem smrti. Chleba a máslo najdou. 15letý chlapec umí chleba ukrojit a namazat.
Další den přijel manžel na víkend a jeho první otázka byla: „Co se tu dělo? Proč se z tebe sype ten hnus (ztvrdlý tvaroh) a proč tak děsně smrdíš octem? Ty jsi zavařovala okurky? To je prima!“
Když léčitelství nefunguje…
Ano, mám velký zdravotnický kurz. Ovšem netušila jsem, za jakých podmínek a kdy ho budu muset použít.
Ale přesně. Po týdnu dovolené na chatě jsme měli odjet na další část dovolené do Chorvatska. Manžel ještě chtěl nasekat dřevo pro rodiče, kteří nás měli na chatě vystřídat. Tak se do toho pustil. Sekal jako o život do chvíle, kdy kolem po náplavce u řeky kráčely dvě velmi atraktivní a hlavně nahoře vybavené slečny v bikinách. Měl smůlu, z okna kuchyně je všechno vidět. Viděla jsem rychlý vilný pohled a následně sekera nezamířila do špalku, ale do jeho holeně. Letěla jsem ven, krve spousta, ale když jsem ránu omyla a vydezinfikovala, bylo to jen drobné rovné škrábnutí. Uvažovala jsem, tady by stačilo kolem to oholit a stáhnout „motýlkem“ (to je z náplasti bez polštářku, vystřihne se do tvaru motýlka nebo mašle a rána se stáhne).
Vzhledem k tomu, že manžel stále sténal a vyžadoval zásah lékaře, jsem tedy usoudila, že navštívíme pohotovost. Ovšem ta je v městečku vzdáleném 3 km. Nemám řidičák, tak se tam bude muset dopravit nějak sám, já s ním, holčičku pohlídá švagrová, která byla zrovna na návštěvě. Měla jsem dilema, manžel stále zelenal, vyžadoval profesionální ošetření a sténal. Měla jsem 3 možnosti:
1. nalít do něho panáka, to nešlo, protože bude muset řídit
2. proplesknout ho hadrem namočeným ve studené vodě
3. profackovat ho bez hadru a studené vody
…musí nastoupit zdravověda
Ani jedna varianta nebyla použitelná, zvlášť u 2. a 3. mi záleželo na manželství. Nakonec se vzchopil, rána byla ošetřená a obvázaná, vykrvácení nehrozilo. Sedli jsme do auta a rychlostí 30 km za hodinu jsme jeli vstříc záchraně života.
Přístup pohotovosti mně poněkud šokoval. Přivedla jsem opět kolabujícího manžela s tím, že se sekl do nohy, je to úraz a potřebujeme nutně ošetření. Ano, sedněte si do čekárny, pan doktor vás zavolá. V čekárně nebyl nikdo. Když jsme čekali asi 30 minut, ztratila jsem nervy a zdvořile jsem se zeptala sestry, jestli mi dobře rozuměla, že se jedná o úraz a seknutí sekerou do nohy a nebo jestli jsme tam špatně a máme jít radši na oční. Do 2 minut nás pan doktor přizval do ordinace. Operace a zásah trvala dalších cca 30 minut. Výsledek? Oholená noha a motýl!!!
V každém případě to manžel přežil, je hrdina a celou cestu do Chorvatska s motýlem na noze odřídil a celou dovolenou se koupal s nohou v igeliťáku, protože ta slaná voda ho fakt do té rány pálila.
Závěr? Od každého trochu. Léčitelství i zdravověda funguje, jen tam, kde je to opravdu na místě.
Vaše PR
