Moje dcera je ze zkumavky. Denisa

Moje dcera je ze zkumavky. Denisa

Moje dcera je ze zkumavky a z rozhodnutí rozumu říká Denisa (46).

Léčba neplodnosti za využití asistované reprodukce (IVF) je velmi náročný proces. V současné době už ho využívá velké množství párů, zdá se, že neplodnost je jednou z civilizačních chorob. To ale nic nemění na skutečnosti, jak je léčba stresující a jak velká je radost rodičů, pokud je úspěšná. 

To, o čem bych ráda vyprávěla, je poměrně starý příběh. Dnes mám 13 let starou dceru „ze zkumavky“ a mé rozhodnutí mít dítě bylo čistě racionální.

Komplikované a náročné

Ranní návštěvy na klinice, každodenní injekční vstřikování hormonů, sledování produkce folikulů a prosba, aby vaše tělo na léčbu odpovědělo kladně. Takový je proces In vitro fertilizace (IVF), tedy oplodnění ve zkumavce.

Já jsem si tím prošla pětkrát. Je to vše hrozně náročné. Když jsem procházela jednotlivými cykly, bylo to to jediné, na co jsem mohla myslet. Navíc tělo prochází velkými změnami, hormonální nerovnováha sama o sobě velice ovlivňuje psychiku, a k tomu všechen ten stres, aby to dobře dopadlo, prostě hrůza.

Racionální rozhodnutí

To, že nemohu mít děti přirozenou cestou, to jsem věděla už od 22 let. Tehdy mě to vůbec netrápilo, studovala jsem vysokou školu a na mateřství měla dost nejednoznačný názor. Několikrát jsem byla na laparoskopických operacích, kdy se lékaři snažili zprůchodnit vejcovody poničené záněty. Nakonec je museli odstranit. Ostatně záněty břicha jsem měla často, kromě slepého střeva i záněty méně běžné, například zánět pobřišnice. Ale pro IVF jsem se rozhodla z čistě racionálních důvodů.

Tehdy mi bylo 28 let, dodělávala jsem si při práci doktorát, a věděla jsem, že se nikdy nebudu cítit dostatečně připravená na to, být matkou. A že časem pravděpodobnost otěhotnění prudce klesne. I proto jsem si nechala zamrazit embrya, pokud jich zbylo během cyklů IVF několik kvalitních.

Třikrát jsem podstoupila celý cyklus hormonální stimulace. Potom jsem vždy musela nechat tělo i psychiku alespoň 1 rok odpočinout. Nicméně celou dobu jsem byla ohledně otěhotnění velmi optimistická, cítila jsem jakousi nepochopitelnou jistotu, že se to prostě podaří. Možná to bylo i tím, že jsem myslela i na jiné věci, mateřství pro mě nebylo jediným smyslem a cílem života.

Partner je v tom s vámi

Co říkají lékaři o análním sexu

Obtížné na asistované reprodukci je i to, že celá věc je velmi stresující také pro partnera. On s vámi absolvuje všechny vaše psychické rozlady, musí chodit darovat sperma, což je mnoha mužům strašně nepříjemné. Ale v tomto ohledu byl můj partner naprosto skvělý!

Ze tří cyklů už jsem měla zmražených asi sedm embryí. Pokud se embrya rozmrazí, ještě některá kvůli nízké kvalitě odpadnou. Po dalším roce jsem zkusila implantaci dvou embryí, vše ale skončilo masivním vnitřním krvácením, protože jedno embryo se usadilo v jizvě po odejmutém vejcovou a narušilo jizvu. Tím došlo ke krvácení, a vlastně i ke ztrátě těhotenství, protože podle koupeného testu jsem těhotná byla. Ale nedalo se nic dělat, stav byl velmi vážný, život ohrožující.

Pevné rozhodnutí

Partner mi říkal, ať toho prostě necháme. Ale ta moje podvědomá vnitřní jistota, že přivedu na svět dítě, byla silnější. Navíc když zůstala ještě nějaká embrya v mrazáku na klinice.

Pointa mého příběhu je ale nejen v tom, že se mi zdravá dcera nakonec narodila, to již zažilo mnoho lidí a medicína postupuje mílovými kroky kupředu i u této dnes již běžné problematiky. Vtip byl v tom, že tehdy měly ženy ještě možnost nechat si implantovat embryo i bez souhlasu partnera. Věděla jsem, že zrovna v té době by mi partner kvůli poničenému tělu i psychice nedovolil, abych implantaci podstoupila.

Jenže já tehdy pracovala kousek od kliniky a jednou jsem se prostě rozhodla… stačilo využít jednu z pracovních pauz na oběd… Zkrátka jsem si nechala jedno rozmražené embryo zavést a partnerovi jsem nic neřekla. Za stanovenou dobu jsem si udělala těhotenský test a nechala si výsledek ověřit i krevními testy.

Úspěch a úsměv

Moje dcera je ze zkumavky!? Sama jsem tomu nemohla uvěřit, nedokázala jsem si představit, co bude dál. I když jsem tomu vždy věřila, najednou mi to přišlo neuvěřitelné až absurdní. Já a dítě? Zatelefonovala jsem budoucímu tatínkovi do práce. Ten se s emocemi jen těžko vyrovnával a soustředil se na to, co bylo nejjednodušší. Prý jsem ho „podvedla“! Když se z práce vrátil, už byl celkem klidný. A měl samozřejmě velkou radost, i když ani on si moc neuměl představit, co to všechno bude obnášet dál.

Když mi můj podvod připomíná dnes, vždy se směji a odpovídám: „Vždyť když k tomu dojde běžným způsobem, muž taky neví, kdy se to stalo. Jen jsem ti prostě připravila stejný zážitek, jako mají ostatní budoucí tátové.“

Přes to všechno je můj nynější puberťaček zázrak a neuplyne den, abych za svou dceru nebyla neuvěřitelně vděčná!

Moje dcera je ze zkumavky