Silvestr se nám blíží, přiznám se, že už mnoho let nechápu davové šílenství, kdy jako všichni budeme strašně veselí, protože se to žádá, všichni se budeme objímat a opíjet, protože se to žádá. Letos to tedy asi nehrozí venku a v hospodách. Ale to není podstata, přeju všem hospodským konečně plné kapsy, zeť pracuje v hotelnictví a prakticky rok je v trauma, jestli to přežijí nebo ne. A to pracuje opravdu v Praze ve vybraných hotelech.
Ale myšlenka Silvestr je jinde, nechci být veselá na povel. Ovšem mám opět pár příběhů, kdy se Silvestr možná „vydařil“.
Silvestr a Krkonoše
Když jsme byli ještě mladí, tak jsme samozřejmě vždy řešili, jak oslavíme Silvestr. Co Vánoce, na ty kašle Bílej tesák, ale Silvestr! To se konečně pobavíme! Tak jsme se domluvili s kamarádem, kterého rodiče měli a on dodnes má chalupu v Krkonoších. Abychom nic nezmeškali, domluva byla, že celá parta dojede už 30.12. večer, abychom si nachystali občerstvení, rozdělili, kdo co přivezl ze zbytků z vánočního stolu, rozhodli demokraticky, co sežereme hned a co až zítra apod. Plán byl jasný.
Realita byla taková, že jsme dorazili naprosto vyčerpaní a zmrzlí od autobusu plus pěšky asi dalších 5 km. Hostitel usoudil, že nutně potřebujeme něco na zahřátí, tedy panáka. No a stavidlo se protrhlo. Bylo nás tam celkem asi 10, vždy v párech. Výsledek byl, že pánové byli stále zmrzlí a potřebovali něco na zahřátí. Tak jsme se my ženy nějak usídlily po chalupě a aspoň ošetřily zásoby. Bohužel jsme v době mládí a nezkušenosti neukryly zásoby něčeho na zahřátí. Pánové nejprve zasedli ke kartám a pak začali hrát Monopoly (tehdy zázrak hry ze Západu). No do čtyř do rána se zahřívali, protože vlastně byli pořád zmrzlí. Ráno jsme nalezly sotva dýchající mrtvoly, zásoby vyjedené a vypité. Takže na oslavu nezbylo nic, vypili i zelenou a ve finále tetičce žaludeční kapky.
Je pravda, že hostitel potom, co se okolo odpoledne probudil, byl ochoten nasadit běžky a jít po sousedech vyžebrat aspoň chleba. Silvestr s topinkami a čajem byl půvabný. Jen někteří slabší jedinci nebyli schopni dočkat půlnoci a opět omdleli.
Silvestr a Alphaville
Opět jiný Silvestr s partou. Je pravda, že pánové byli a dodnes jsou semknutí, jen některé partnerky se v průběhu doby měnily. Tentokrát v Praze u jiného kamaráda, jehož rodiče pro jistotu uprchli za svými přáteli. Takže sraz byl 31.12. odpoledne. Jinak scénář byl podobný – každý přinese, co má. Znovu používám heslo, že to bylo v pravěku. Televize opentlená silvestrovským programem, kdy opravdu scénky typu „otevřete nám vrátka, jdou k vám žlutá kuřátka“ nás ve věku 20 let fakt nebrala. Navíc neexistovala pyrotechnika, takže si člověk i po 18.00 normálně rozuměl s druhými a nemusel přitom řvát jako tur. Pokud ještě souvisle hovořil.
Tak jsme vsadili na desky, tanec a tak. S blížící se půlnocí se nám zdálo, že to nějak hraje víc a víc potichu. Navíc jsme kuřáci, takže pokoj vypadal jako plynová komora. Hostitel usoudil, že je potřeba přidat zvuk a taky otevřít okno. Kombinace neměla chybu. Okna pokoje byla otočená do společného dvora. Během asi 5 minut se začaly v oknech objevovat postavy s prskavkami v rukách a s řevem: „Ty vole to je dobrý, vosol to pořádně!“ Hostitel vyhověl s radostí, Alphaville byly tehdy hodně v kurzu. Tak jsme pořádali Silvestr pro celý dvůr a o půlnoci jsme na sebe s naprosto neznámými lidmi hulákali „Šťastný a veselý!“.
Silvestr a kamarád
Manželův kolega z práce a kamarád nás pozval na společnou oslavu Silvestra. Holčička byla odložena k babičce a dědovi, tak nic nebránilo. Domluva byla, že oni připraví klasické chlebíčky a jednohubky, my přivezeme na půlnoc těsto na bramborák a samozřejmě se počítá, že přespíme. Tak jsme s pocitem volnosti, lahvemi vína a těstem na bramborák vyrazili na domluvený čas.
Jaké bylo překvapení, když jsme zazvonili a po otevření nás uvítala paní domu, kterou jsme viděli poprvé v životě, oblečena na odchodu. Pěkně nás uvítala, že je ráda, že nás poznává, ale manžel jí o naší návštěvě nejen neinformoval dostatečně dopředu, ale navíc mu to neschválila. Takže ona odchází za svým programem.
Po prvním otřesu, kdy se kolega trapně mnohokrát omlouval, kdy samozřejmě nebyly ani chlebíčky, ani jednohubky, jsme to vyhodnotili tak, že v tomhle ho nemůžeme nechat. Tak jsme zavolali taxi, naložili víno a těsto na bramborák, kamaráda kolegu a odjeli k nám domů.
Něco se v lednici našlo, pár obložených chlebů bylo. Chlapci samozřejmě začali řešit světa běh a ženské obecně. Bramborák byl dřív než na půlnoc. Vzhledem k té kombinaci a množství vína původně pro 4 osoby, to skončilo tak, že můj muž někdy kolem 23.00 omdlel a musel být uložen na válendu v kuchyni. Kolega mi plakal na klíně. Třešničkou na dortu bylo, že jsem mu poradila, aby se opláchl studenou vodou. Ano, provedl. Jenže použil kohoutek v předsíni, který ještě nebyl demontován a zaslepen při úpravách starého bytu, takže s pláčem a omluvami ulehl do naší manželské postele a já jsem pěkně vytřela a vysušila podlahu, sklidila zbytky okousaných bramboráků a silvestrovskou noc jsem strávila v manželské posteli s kamarádem. Byl tak rozrušen a zničen, že se naštěstí o nic nepokusil, moje případné volání o pomoc by nevzbudilo ani toho mrtvého v kuchyni.
Podotýkám, že s uvedenou paní již kamarád roky nežije.
A dnes?
Asi opravdu stárnu, ale Silvestr je pro mne normální den a hromadné výskání, hlaholení, střílení petard mne akorát vytáčí. Navíc máme psa (lovecké plemeno). Je druhý v pořadí. Ten první chápal, že výstřely jsou součástí lovu a můžou mu být ukradené. Začal se zajímat až ve chvíli, kdy padl povel „hledej, dones“. Každý rok se mnou sledoval se zájmem půlnoční ohňostroj. Ten aktuální propadá záchvatu už ve chvíli, kdy magoři začnou střílet petardy už jakmile se setmí. Takže večer trávím s knihou a třesoucí se hromadou chlupů, které vysvětluji, že nestřílejí na něho. Občas padne povel „hledej, dones“ – platí pro páníčka, aby někde to zvíře našel, vypáčil odněkud z úkrytu a donesl.
Tak šťastný a veselý Nový rok, lepší než ten loňský, a hlavně dejte pozor na přísloví „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. Většina leží s hadrem na hlavě. A to ženě na kráse nepřidá.
Marcella
