Vstup do nového roku je pro mne vždycky podivný to se přiznám. Nepotrpím si na juchání na povel a po bláznivinách v mládí už bereme ten poslední rok minulého roku tak nějak bez emocí. Ano udělám tácy jednohubek, které si s manželem odneseme, já k TV, manžel k PC. Navíc máme pejska, takže celý den řešíme petardy a výbuchy.
Náš psík je lovecké plemeno, které by jakákoliv rána měla nechat v klidu. Není to tak. Prožívá příšerný děs i když mi upadne vařečka v kuchyni. Prchá. Takže poslední den v roce trávíme tak, že se plížíme zásadně na vodítku (normálně chodí na volno) oklikami, aby se mohl aspoň v klidu vyčůrat a vykakat. Letos jsem se těšila paradoxně, že v 21.00 bude klid. Celou dobu, kdy si již přiopilý národ dokazoval, kdo je větší frajer a dá větší ránu, jsem u sebe držela třesoucího se loveckého psa. Bohužel přišla půlnoc a těžce vydobytý klid padl za své. Opět kravál, rány, světlice. Opět uklidňování, že to nejsou myslivci, co po něm pálí. Ano, je lovecký.
Abych nebyla k němu nespravedlivá, je to plemeno slídič, který nemá vzít nic do huby, jen hlásit kořist. Předvedl nám to před lety o Vánocích, kdy jsem ukryla řízky do peřin než se mi dodělá polévka. Našel, postel rozhrabal a statečně hlásil kořist. Neujedl. Byl chválen.
Ale vracím se k pyrotechnice. Mám k ní od dětství velmi obezřetný vztah. Můj tatínek pracoval roky jako střelmistr v lomech po celé ČR. Takže o pyrotechnice a výbušninách ví opravdu svoje. Vždycky mi říkal: „Od toho dej ruce pryč, kdo tomu nerozumí, může mu to utrhnout pazouru!“ Dnes když vidím potácející se postavy jak odpalují cokoliv, co vydá aspoň pořádnou ránu, u toho pijí radostně šampaňské, tak se divím, že těch utržených minimálně prstů je tak málo.
Nový rok jako první den v roce
Je zvláštní, všude je ticho, nikde nikdo. Odpalovači tvrdě spí, maminky dusí děti, aby nebudily tatínka, protože ho bolí hlavička. Maminka už v té chvíli má v sobě Ibalgin, za sebou studenou sprchu a na hlavě mokrý ledový hadr. Když nelze ječící potomky zpacifikovat a hlava třeští přijde nápad: „Půjdeme na procházku!“. Maminka se vyvětrá, děti se vyřádí, manžel se mezitím probere z deliria (snad). Realita? Děti ječí, permanentně se perou, mamince stále třeští hlava a ještě musí sbírat a uklízet binec po frajerech, co vyhráli soutěž o největší ránu. Aby děti nevzaly do ruky něco, co ještě může být nebezpečné.
U nás v rodině se naštěstí nebere Nový rok jako slavnost s důvodem k setkání s rodinou včetně slavnostního oběda. Je to týrání. Tatínek se sice probral, ale nepoznává okolí (zatím), maminka řeší, jestli stihne dopéct to, co má v troubě a co má dělat v případě, že salát od Vánoc už zkysnul a nebo ho tatínek v záchvatu sežral. Stále má v sobě další Ibalgin a obklad na čele. Děti stále ječí a perou se. Tchýně s tchánem atd. za dveřmi.
U nás to neřešíme, tatínek spí jako normálně. Dojídáme jednohubky (manžel má rád ty včerejší), pomazánky, jíme bramboračku a vůbec neřešíme, že je Nový rok. Je to normální den jako jiný.
Vstup do nového roku aneb jak na Nový rok, tak po celý rok
Tak to nás potěš Pánbůh. U nás vždy leden začíná tím, že nám v okolí začnou hárat čubičky. Romeo zdebilní. Samozřejmě myslím pejska. Čelíme celodenním upřeným vilným pohledům na téma: „Jdeme lovit baby!“. Sedí u balkonu, když ho tam pustím, celé okolí musí myslet, že pořádáme domácí zabíjačku, protože zvuky které vydává, může vydávat jen vražděné podsvinče. Když nejdeme stále ven lovit ty baby, tak se ve vzteku vyčůrá pod stůl, jako, že jsme si už dovolili dost. Pak si lehne k nám zadkem a nemluví s námi. Ano, Příroda je mocná čarodějka, ale někdy je to o nervy.Máme stokrát chuť už ho praštit, ale on za to nemůže.
Naštěstí to trvá tak týden. Letní hárání v okolí už absolvujeme mimo Prahu, kde má na zahradě i jiné zásadní podněty. Vyhrabat mi záhon, dohnat a vyhrabat krtka a zdevastovat trávník, vyštěkat cyklisty, co jedou kolem a tak.
Nový rok a předsevzetí
Přiznám se, že předsevzetí na Nový rok neuznávám. Taková jako, přestanu kouřit, zhubnu 20 kilo, naučím se španělsky. No dobře, ať si každý přeje co chce, ale může to udělat kdykoliv. Ale je pravda, že já taky jedno mám – konečně uklidím svoji knihovnu, která mi přetéká, ztrácím přehled a je mi těch knih líto, jak je tam cpu.
Tak Vám přeji hlavně pohodu v roce 2021 a klid, zdraví a dobrou náladu.
